Zpět / Kultura

Prkna, která znamenají svět: Hugo Karas

17. 4. 2014

Je sobota večer. Co budu dělat? Jít se opít? Raději ne. Vzpomínka na minulý víkend mi ještě teď zvedá chlupy na rukou a nutí polykat na prázdno. Podívám se na televizi? Vždyť tam nic není!… Telefon:

„Nechceš jít do divadla?“

„Ježiš, vždyť já nemám nic na sebe.“

„To je v klidu, je to na Malé scéně.“

Co vlastně hrajou? Hugo Karas (cesta chlapce…)…nemám nic. Jenom sny. Při pohledu do peněženky si v duchu říkám: „Jo, to já taky.“ Přesto vyštrachám něco málo a hodím to do proutěné ošatky – vstupné dobrovolné.

IMG_20140412_183913

Přišly jsme brzo, sál je ještě prázdný, jenom na černém podiu kontrastně svítí bílá lavička. Kam si sednem? První řada je naše. Zbývá 15 minut. Připadala jsem si, jako z filmu od Karla Poláčka Bylo nás pět. No co, ještě mají čas. Najednou jeden z přísedících vytahuje skleněnou láhev s průzračnou tekutinou. Tak tohle bude super večer… tak nic, je to jenom voda. Pomalu se zhasíná a gong naznačuje, že je nejvyšší čas začít.

Zdravím.

Jmenuju se Hugo. Hugo Karas.

Je to mimořádně blbý jméno…“.

Těmito úvodními slovy mě hra dostala. Znám spoustu lidí, včetně mě, kterým se vlastní jméno mimořádné nelíbí a říká si, že porodní bolesti zatemnily mozek oběma rodičům. V případě Huga mi to nepřišlo jako příliš tragické. Společně se svými kamarády Sedmou (koketní rusovláskou, která je hrdá na své vnady), Rudym (tričko s Che Guevarou, drogy, alkohol, skepse) a Balogem (krká a prdí, zdraví si tvrdí) krásně koreluje.

Hugo Karas nás celým představením provází jako komentátor a glosátor svého vlastního života. Od dětství, přes první partu s již zmiňovanou trojkou, až po dospívání, kdy zažívá pocity osamění, první lásku, ale také všudypřítomnou a rafinovanou smrt. Hugo zažívá spoustu situací, které potkávají v průběhu dospívání každého z nás. Proto není těžké se s ním ztotožnit.

004001 (1)

Zajímavá mi přišla postava anděla – pošťáka, který drží ochrannou ruku nad naším Hugem. Prostor k proslovu dostane málokdy. Působil na mě až stoicky klidným dojmem. Neradí, nepomáhá… prostě tam je. Svou přítomností jakýmsi způsobem osvěžuje okamžik a poutá pozornost. Zajímavá myšlenka, použít znakování. Režisér má pravdu: „Viděli jste někdy anděla? Proč by nemohl vypadat zrovna takhle?“

I když Hugo přijde zdánlivě o všechno, nezbývá mu nic jiného, než se oklepat, zvednout hlavu a jít dál.

Hra se vám bude líbit také kvůli slangovému jazyku. Nesnaží se mluvit přehnaně spisovně, proto nepůsobí nijak nepřirozeně. Kombinují se zde česká i slovenská slůvka. Občas nějaké to sprosté slovo k životu patří a k dospívání zvlášť. Podle reakce publika, to mělo zcela úspěch. Ve hře byla spousta vtipných míst. Namátkou například scéna, kdy Sedma vyžadovala po svých kamarádech, aby si šáhli na její poprsí, nebo přirovnání dívčích očí k vrškům od rumu.

005 002

Je těžké se ubránit pocitům nespravedlnosti, když vidíte tu radost v jeho očích, která je následně vykoupena odchodem.

Neberme život příliš vážně a těšme se na zítřek, užívejme si, dokud to jde.

Jedu domů „potupákem“. Přemýšlím… Třeba není život tak úplně na ho…. Vyhodí mě před barákem… Začne mrholit… Přijdu ke vchodu… Hmmm super, nemám klíče. Ten můj anděl má na práci asi něco lepšího…:)

Tuto hru nazkoušeli studenti herectví pod taktovkou Petra Nýdrleho. Během osmnácti zkoušek se povedlo uvést na prkna, jež znamenají svět, vtipný příběh jednoho chlapce, který má jenom sny. Autorem je slovenský režisér Dodo Gombár, který se také zmínil, že hra obsahuje i autobiografické prvky. V roce 1999 hra získala cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní dramatický text.

Premiéra proběhla 31. 3. 2006 v Divadle Petra Bezruče. Kromě Ostravy a nyní i Zlína, se hra nehraje. Proto mám velkou radost, že jsem ji mohla zhlédnout.

Hercům, autorovi a samozřejmě režisérovi ještě jednou dodatečně tleskám a těším se na další představení.

003

Režie- Petr  Nýdrle
Scénář- Dodo Gombár

osoby a obsazení
                    Hugo – Matyáš Darnady            
Hugova matka – Kateřina Kahounová
Hugův otec, Pedro, Rudyho otec – Jakub Vilímek
Dědeček, Američan – Lukáš Slouka
Smrt a Žakelína – Barbora Křupková            
Rudy – Jakub Julina
                                Sedma – Natálie Terčová                                  
Balog – Nikol Mravcová
Pošťák – Michal Váňa

Autor: Pavlína Jurasová

Poslat Tisknout

Komentáře

Posíláte doporučení na článek: Prkna, která znamenají svět: Hugo Karas

[contact-form-7 id="37" title="Poslat emailem"]

Nahoru