Přečteno: Evelyn Waugh – Drazí zesnulí
24. 5. 2014
Být zrozen do světa krásy a zemřít obklopen ohavností, to je obvyklý osud nás vyhnanců.
(Evelyn Waugh)
Dokážete si udělat srandu ze smrti? Prostředí krematoria vám není cizí? Cítíte se mezi podivíny jako doma? Potom je tato kniha jako dělaná proto, abyste si ji přečetli.
Pro mnohé z vás je to jistě neznámá osobnost. Možná jste se o něm učili ve škole, ale kdo by si to pamatoval. Nicméně, stojí za zmínku. Nechci tu zdlouhavě vypisovat celý autorův život, ale pár zajímavostí by vám nemělo ublížit.
Byl to milovník starých časů, věcí a zvyků. Nedokázal komunikovat s nikým, kdo se nehlásil k tolik vítané a mnohými nedosažitelné vyšší třídě. Evelyn oplýval krásnými a hodně lidmi vyhledávanými vlastnosti, jedovatý, úzkoprsý, nepřístupný a na druhou stranu lačnící po „drbech“. Převlékání do smokingu před večeří pro něj bylo samozřejmostí, jako že si každý den čistíme zuby, no nebo spíš, že každé ráno vyjde slunce. Ti, kdo takovým faux pas narušili večeři, sami odjížděli velice brzy, neboť nesnesli to ochlazení v přístupu hostitele. Všemi těmito věcmi si Evelyn chtěl vytvořit odstup od všech a všeho. I přesto byl dvakrát ženat. O několik let později si vybudoval kolem svého domu vysokou kamennou zeď s cimbuřím, ochozy a hradbami. V inzerátu pak hledal lidské lebky. Skvělá ozdoba.
Tento skvělý Angličan zemřel v roce 1966 na srdeční infarkt… na toaletě, na Velikonoční neděli po mši. Ironie osudu?
ilustrace: Pavlína Jurasová
O čem že to je?
Hollywood. Prostředí pohřební služby. Milostný příběh tak trochu jinak. Dennis Barlow – nepříliš úspěšný anglický básník, který se nejprve živí jako „zvířecí funebrák“. Později na sobě začne pracovat a stane se z něj „bezkonfesijní pastor“ se specializací na pohřbívání zvířat v Blažených lovištích
Aimée Thanatogenosová – Američanka, která se z běžné kosmetičky vyšvihne na post „mortuální asistentky“ (maskérky mrtvých) v prestižním pohřebním ústavu Šepotavé Háje
Všude obklopující smutek, žal a truchlení. Lidé neoplakávají pouze mrtvé lidi, ale i své domácí mazlíčky. Jsou ochotni utratit velké sumy, jenom aby se o nic nemuseli starat. Personál musí být profesionální a konat zázraky:
„Naši chlapci to umějí vzít do ruky. I kdyby si dřep na atomovku, daj ho bezvadně dohromady.“
ilustrace: Pavlína Jurasová
Není to směšné? Být po smrti a vypadat „líp“ než za živa? To podstatné už z člověka odešlo s posledním nádechem. Duše. Tělo je jenom schránka. Předností knihy je neortodoxní humor, absence jakéhokoliv moralizování s tím, že vždy jde o peníze.
Jak to s Amiée a Dennisem dopadne? Co je lepší, Loviště nebo Háje? Je opravdu všechno tak, jak se zdá, nebo je to všechno jenom klam? Kdo přežije, a co se všechno může stát?
Pojďme se s nimi projít až na práh smrti.
Autor: Pavlína Jurasová
Komentáře