Nespěte! Jděte za uměním.
Tohle magické heslo na nás útočilo ze všech stran. Skvělý způsob, jak nalákat spoustu lidí, aby páteční večer využili jinak, než v zakouřené hospodě jakékoliv cenové kategorie. I když příležitost zvlažit hrdlo byla i zde.
Oficiální začátek proběhl na prostranství mezi
14. a 15. budovou. Skupina šesti zapomenutelných lidí spolu s moderátorem, vyzbrojeni budíky, odstartovali megalomanský projekt. K tanci a poslechu hrála živá kapela
Blue Tone Band. Myslím, že největším lákadlem byla půjčovna old school vypadajících kol a moderních koloběžek. Dokonce i já jsem podlehla pocitu, vyzkoušet si jízdu na koloběžce. Byla jsem lehce skeptická, ale jízda na koloběžce je osvobozující. Nic se mi nestalo, což nemůžu říct o jednom chlapečkovi, který svůj pád doprovázel vysokofrekvenčním křikem.
Přejděme ale k hlavní náplni večera. Podle programu bylo 19 míst, která se do této akce zapojila. Nebylo ale v lidských silách navštívit všechno. Pokud na těch místech, kde jsme nebyli, bylo k vidění něco podobného tomu, co jsme viděli, je možná dobře, že jsme to prošvihli. Musím se přiznat, že jsem docela zklamaná. Vypadá to, že v dnešní době se může za umělce považovat kdokoliv. Pár „cákanců“ s nic neříkajícím názvem a je vymalováno. Ledabyle načerno natřené plátno s nápisem Černé plátno, velké modré kruhy vytvořené propiskou, nápad jistě dobrý, ale proč? Kam se podělo posouvání hranic? Nechci kritizovat, věřím, že dané dílo dalo hodně práce a spolklo spoustu času, ale vyvolává to ve mně smíšené pocity. Jak poznáme, že zdeformovaná mísa, která vypadá, jakoby spadla z balkonu a ještě jí přejel kamion, tak měla opravdu vypadat? Mohou se takoví autoři řadit mezi velké mistry? Proč při každém odkazu na videoprojekci se na stěně neobjevil ani záblesk nějakého obrazu? Pokud to nebyl záměr autora a nechtěl pouze, aby si návštěvníci procvičili chůzi do schodů.
Abych se nepohybovala jen v negativní zóně, líbila se mi plastika sestavená ze železného šrotu a portrét muže, jehož obličej je zahalen do něčeho, co připomíná alobal. Také chválím umístění galerie do knihkupectví. Tento tah přinesl ovoce, alespoň tedy mně. Rozšířila jsem svou knihovnu o dvě knihy, které se jistě časem objeví v rubrice
Přečteno. Vyzbrojeni literárními novinkami jsme se odebrali do Kafírny
Zlaté Zrnko, kterou jistě již znáte. Měla jsem skvělou čokoládu a domácí zázvorovou limonádu. Hezké zakončení tohoto maratonu.
Přiznám se, nevím, jestli se příští rok nechám zlákat. Možná ze zvědavosti? Nelituji návštěvy, ale bohužel jsem od toho očekávala víc.
Pozitivní je, že umělec se skrývá v každém z nás!
Autor: Pavlína Jurasová
Komentáře