Autorské čtení v klubu Loft

         V sobotu 5.dubna v 19 hodin (původní čas se příliš nepovedlo dodržet, proto akce začala až s hodinovým oddychem) se v místním zlínském klubu Loft uskutečnila poprvé akce pro potěchu ucha i oka. Před začátkem každého posluchače obšťastnila obsluha sklenkou bílého vína. K zakousnutí bylo možno využít naaranžovaných koláčků a chlebíčků. Popravdě několik návštěvníků toho využilo plnými ústy.

Skupinka pěti mladých autorů si dnešní večer vybrala pro své autorské čtení. Navzájem se znají. Společným artiklem je Univerzita Palackého, kterou většina z nich stále ještě navštěvuje. Každý z nich dostal pro svůj projev +- 15 minut.

 Jako první dostal prostor Martin Zavadil, který nás provázel celým večerem. Pro přednes si připravil dvě povídky pocházející z rozdílného prostředí. Karlovo – odkazující na dělnické prostředí. Druhá povídka byla napsána, podle autorova dodatku, na cestě vlakem na připravovanou akci. Studuje divadelní vědu na zmíněné univerzitě a je také autorem projektu www.sledujdivadlo.cz

Vojta Konečný, nejmladší z účinkujících, si pro svých 15 minut pozornosti na poslední chvíli vybral poezii. Podařilo se mu posluchače zaujmout krátkými, osvěžujícími a vtipnými verši, ať už šlo o Sebelásku, Ódu na skořápku nebo Touhu po životě. Sdružuje se ve skupině Lesmír (skupina lidí jejichž společným cílem je umění, design, hudba)

Klára Elšíková. Ta to má všechno na svědomí. Organizátorka, autorka, vystudovaná žurnalistka, nyní studující obor Kulturní studia a jako jediná publikující členka seskupení. Nedávno vydala knihu s názvem Zítra už usnu. Nikoho nepřekvapil fakt, že právě z této knihy byla čtena ukázka. Knihu bylo možno si na místě také zakoupit.

Adam El Chaar. Podle jména jsem nečekala, že to bude Čech. Jako jediný na mě působil velice flegmatickým dojmem (myšleno v tom nejlepším slova smyslu). Předstoupil, přitáhl si židli, vytáhl ze zadní kapsy materiál a začal číst. Byla to spíše směsice obrazů, než jednolitý, plynulý příběh. Něco mezi poezií a prózou. Sympatizátor Beat Generation.

Jako třešnička na dortu předstoupila drobná Dorota Bachratá. Celým klubem se rozléhala libozvučná slovenština v podobě tří básní v próze 21. století. Prozradila na sebe, že ráda kreslí, píše haiku (japonská poezie s přírodní tématikou), věnuje se kreativnímu psaní, historické lukostřelbě, studuje angličtinu a francouzštinu v Olomouci. Na úplný konec se s námi podělila o pozměněná přísloví a pořekadla, která se svým přítelem upravila k obrazu svému. Tak jen namátkou, co jsem stihla zapsat:

Všude dobře, doma nejvíc.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa žádný signál.

Líná huba, orální neštěstí.

Ženu ani květinou neurobíš.

Kde nič, tu riť.

Co tomuto večeru vytknout? Snad jen by to pro příště chtělo nějaké ozvučení. U některých přednes zanikal v ruchu bavících se hostů, kteří ignorovali snahu předčítajících. V ne příliš příznivý okamžik si právě někdo objednal presso. Přiznejme si, nedá se to udělat potichu… Na druhou stranu, možná to k tomu patřilo.

Přeji všem nadějným umělcům, autorům, pisálkům a pseudopisálkům, dostatek tvůrčí nálady, spoustu nápadů, emoční rozpolcenosti a objevit tu tolik hledanou múzu.

Autor: Pavlína Jurasová