Minipivovar Čechmánek

Minipivovar Čechmánek – ve znamení lva

Pamětníci si určitě vzpomenou, že budova dřív sloužila jako prodejna ovoce – zeleniny. Myslím ten dům u zastávky na Januštici, hned naproti Jeleňa. Teď už jsou tam k mání jiné vitamíny.
Po delších porodních bolestech se prodejna proměnila na restauraci. Dokonce na restauraci s vlastním minipivovarem. Pokud pominu Zlínského ševce, který začínal v Sazovicích a teď funguje v Malenovicích, jedná se o první minipivovar ve Zlíně. Nevím jak vy, ale já každý takový počin vítám s radostí. Už jenom proto, že v nejbližším okolí Zlína je takovýchto podniků hrozně málo.
Co nás čeká uvnitř
Interiér je řešený velkoryse, na nedostatek místa si určitě stěžovat nemůžeme. Zpočátku mi prostředí připadalo trochu strohé, nicméně pohodlné i při delším sezení.
Všudypřítomný je motiv lva. Je opravdu nepřehlédnutelný. Vidíme ho před vstupem ve výloze, v jídelním lístku nás lákají ať si něco ulovíme, na dveřích toalety je nápis lvi a lvice a konečně lev je vlastně název pro zdejší pivo.
Tím se dostáváme k tomu hlavnímu, k tomu, proč jsme sem vlastně přišli. Pivo. Ochutnat tady můžeme světlou desítku – bronzového lva, polotmavou jedenáctku – stříbrného lva, světlý ležák – zlatého lva a pak se střídají různé speciály.
Desítka mě moc nezaujala. Mám radši výraznější piva, s vyšší hořkostí. Ale jako takové lehčí pivo na léto, když například přijedete na kole a zaparkujete na zahrádce, proč ne. Polotmavé piva nejsou moje parketa, ale to není problém stříbrného lva, jen mám prostě takhle nastavené chuťové pohárky. Dvanáctka mě ale zklamala málokdy. Snad jen ze začátku, než se ustálila receptura, byla kvalita a chuť piva lehce kolísavá, teď už jsem si na ležáku opravdu pochutnal. Dobrá pitelnost, konec hezky hořký, chuť plnější, tak to mám rád… Pozor, zlatého lva čepují do sklenic o obsahu 0,4 l, kdo je tedy zvyklý na svých pět kousků, musí si tady dát o jeden víc :-).

Co mě při poslední návštěvě zachutnalo nejvíc, byla IPA. Tyhle speciálky obecně mám ve velké oblibě. Vysoká hořkost, chuť po citrusech, navíc husté tak, že jsem ho musel málem kousat. Oproti jiným pivům tohoto typu bylo trochu sladší, ale určitě to nebylo na závadu. Rozhodně stojí za zkoušku.
Pro hladovce je v jídelním lístku pestrý výběr, meníčka, hotovky i speciality. Obsluha je sympatická a ochotná, opravdu zaslouží velkou pochvalu.
Celkově jsem byl spokojený. Na jedničku to ještě není, ale líbí se mi, že se to stále zlepšuje. Jak kvalita piva, tak obsluha. Je vidět, že ze spojení hokeje a piva může vyjít dobrá hospoda. Pokud se teda nebojíte utkat se smečkou lvů, zkuste zajít k Čechmánkovi.

Autor: Ondřej Fagoš