V litrech potu do Potštejna

Také letos jsme jako každý rok vyrazili na dovolenou s kolama. Kolo mám rád. Člověk na něm stihne víc než pěšky a dostane se do míst, na které by autem nemohl. Jízda pěknou krajinou mě uklidní, pomaličku šlapu a přemýšlím při tom o nesmrtelnosti chrousta…

Letos rada starších rozhodla, že pojedeme do oblasti zvané Podorlicko. Výchozím bodem pro ukájení našich cyklochoutek se tak na týden stala obec Šachov.

Do Potštejna jsme chtěli kvůli dvěma věcem: jednak je tam zřícenina stejnojmenného hradu a za druhé je tam čerstvě otevřený minipivovar Clock. Spojení příjemného s užitečným. Prostě dítka uvidí kus historie a dospělí ochutnají zdejší zlatavý mok.

foto: Kristýna Sedláčková

Vyrazili jsme za nádherného počasí. Spíš teda za vedra. Ale ani to nás neodradilo a vyjeli jsme z Šachova na Zdelov. Zatím paráda, cesta asfaltová, téměř bez aut, lehce z kopečka. Ve Zdelově uhýbáme z cesty na cyklostezku. Tady to už začíná stoupat a zdá se mi, že teplota taky. V lese je aspoň trochu chladněji, ale zase tam číhala hromada hovad, které se na nás vrhají jako by týden nejedly. A možné to je, žádné další cyklisty nepotkáváme. Když vyjedeme z lesa, tak se do nás zase pustí slunce. Jako by se rozhodlo, že doteďka to jen tak šolíchalo, a že jsme si ještě pořádně neužili léta. Pomalu se prokousáváme vytyčenou trasou přes Kozodry a Vrbici, kde stojí pěkná rozhledna a stánek s točeným pivem. Konečně! Za celou dobu jsme totiž nepotkali jedinou otevřenou hospodu a zásoby vody už se pomalu tenčily. Blaženě usrkávám Bernarda z orosené sklenice a na rozhlednu posílám jen dceru Magdu. Nemusím být všude, že jo.

Z Vrbice do Potštejna už to není daleko. Z kopce, do kopce, zase z kopce a už jsme tam. Vzhledem k tomu že děti ještě nejedly, vynechali jsme hrad (do toho kopce už stejně nikdo nechtěl) a šmárovali jsme si to přímo k prameni.

Před hospodou ještě ždímáme dresy a šortky. Doufám, že mají kvalitní drenáž, nerad bych jim vytopil sklep. Hned po příchodu zažíváme zklamání. V pivovaru se nevaří. Otáčíme tedy kola jedeme do blízké hospody, kde honem zblajzneme oběd a hurá zpátky na Clocka.

foto: Kristýna Sedláčková

Od příjemné a upovídané servírky se dozvídáme, že mají otevřeno teprve od 4.7.2014, prý otevírali přesně po 100 letech. Pěkně jim to vyšlo, to musela být velká oslava :-).

Nabídka celkem slušná. Mají světlou desítku Hektor, pšeničnou jedenáctku Goldie, polotmavý ležák Maid a dvanáctku APA Clock. Běžně bývá také čtrnáctistupňová  IPA Twist, bohužel zrovna došla. A zrovna IPU mám nejradši, kruci! Objednávám si teda desítku abych zahnal chmury. Nečekám nic moc, desítky většinou nebývají chuťově výrazné, na málokteré si opravdu pochutnám. Tohle ale byla jiná liga! Tak krásně plná a hořká zároveň, to se nedá popsat! Hned se mi spravila nálada. Vrásky z čela mi začaly ustupovat. Horko se stalo snesitelné a svět kolem byl krásnější. Lituju že nebydlím v tak krásné vesničce jako je Potštejn. Ale jak správně podotkl Radek: kdyby jsme tady bydleli, tak jsou z nás za chvíli alkoholici.

Vzhledem k tomu, že nás čekala ještě cesta zpět, dál zkouším už jen po malých. Pšenice je také podařená, je poznat že používají kvalitní suroviny. Bamberský slad Weyermann patří k tomu nejlepšímu, co se dá sehnat. Na závěr ještě dáváme Clock, tedy American Pale Ale. Taky tomu nemůžeme nic vytknout, jen slova chvály z nás létají sem a tam.

Nedalo mi to a zeptal jsem se na pana sládka. Byl zrovna v práci, tak si na nás udělal chvilku a pověděl nám co a jak. Bývalý domovarník a dotáhl to tak daleko, klobouk dolů…

Co víc dodat? Kromě té chybějící kuchyně bylo vše na jedničku. Personál velmi příjemný a vstřícný, interiér opravdu krásný a originální, stejně jako etikety.O pivu ani nemluvím, to bylo prostě parádní. Doufám že se tam ještě někdy podívám, a jako tip na výlet každému doporučuju. A jak říkala paní servírka, vařit se bude, jen co seženou kuchaře.

P.S. Zeptali jsme se na cestu zpět do Šachova. Vůbec jsme nemuseli jet přes hory a doly, ale krásně po rovince kolem řeky. Takže to co jsme jeli tam čtyři a půl hodiny, to jsme zvládli za hodinu a půl. Ale dobré pivo si člověk musí zasloužit…

foto: Kristýna Sedláčková

Autor: Ondřej Fagoš